BibleOne

35 Ale Tóbijáš amónský stál vedle něho a řekl: "Jen ať si stavějí! Až přiběhne liška, protrhne jejich kamennou hradbu."

36 "Slyš, Bože náš, že jsme v opovržení. Obrať jejich hanění na jejich hlavu! Vydej je, aby se stali kořistí a zajatci cizí země.

37 Nepřikrývej jejich nepravost, ať není jejich hřích před tebou smazán, neboť podněcují proti těm, kdo stavějí."

38 Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.

1 Jakmile uslyšeli Sanbalat a Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané, že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, že se trhliny opět uzavírají, velmi vzplanuli.

2 Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek.

3 Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu stráže ve dne v noci.

4 Juda říkal: "Síla nosičů je podlomena, všude jsou hromady sutin, nejsme schopni hradby dostavět."

5 Naši protivníci říkali: "Nic nepoznají a nic nepostřehnout, dokud mezi ně nevtrhneme. Pobijeme je a to dílo překazíme."

6 Avšak Judejci, kteří sídlili v jejich blízkosti, přicházeli a varovali nás znovu a znovu: "Ze všech míst, kam se obrátíte, jdou proti nám!"

7 Proto jsem postavil stráž pod svatým místem při hradbách na nechráněných úsecích. Postavil jsem tam lid podle čeledí s meči, kopími a luky.

8 Když jsem všechno přehlédl, šel jsem a řekl šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: "Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň! Bojujte za své bratry, syny a dcery, ženy a domy!"

9 Jakmile naši nepřátelé uslyšeli, že je nám vše známo, pochopili, že Bůh překazil jejich záměr. My všichni jsme se vrátili na hradby, každý ke svému dílu.

10 Avšak od onoho dne pracovala na díle jen polovina mých lidí, zatímco druhá polovina byla ozbrojena kopími, štíty, luky a pancíři. Velmožové stáli při celém domě judském.