4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví. Jób 3:4 5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,