BibleOne

13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,

14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,

15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.

16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:

17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«

18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,

19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.

20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.

21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.

1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?

2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.

3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,

4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.

5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.