28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát? Jób 6:28 29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Jób, kapitola 7
1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.
9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,
10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.
11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.
12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?