BibleOne

25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?

26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,

27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.

28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.

1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.

2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.

4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.

5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.

6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.

7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,

8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.

9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.

10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?