BibleOne

7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.

8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.

9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.

10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.

11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.

12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.

13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.

14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«

15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?

16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme."

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:

2 "Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit.

3 Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích?

4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa?