12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem, Jób 20:12 13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.
18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.
19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
22 Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů.
24 Bude prchat před železnou zbrojí a postřelí ho bronzový luk.
25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.
26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.