4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? Jób 21:4 5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku:
6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení.
7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima,
9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá.
10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá.
11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí.
12 Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny.
13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku.
14 Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět.
15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?«
16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.
17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,
18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.