7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání: Jób 37:7 8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;
9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;
10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,
12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.