15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. Jób 39:15 16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.