BibleOne

22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,

23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,

24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.

25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.

26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."

1 Jób na to Hospodinu odpověděl:

2 "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.

3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.

4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.

5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.

6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu."

7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: "Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.

8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób."

9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostně přijal.