BibleOne

2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.

3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.

4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,

5 ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?"

6 "Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí."

7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.

8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;

9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův.

2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?

3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?

4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,

5 ať nepřítel neřekne: "Zdolal jsem ho!" Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.

6 Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.