5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Žalmy 22:5 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"
10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.