BibleOne

29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.

30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.

31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,

32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: "To učinil on!"

1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,

3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.

4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

1 Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.

2 To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.

3 Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.