8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. Žalmy 35:8 9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele."
11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.
16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
21 Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči."
22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!