2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. Žalmy 44:2
3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,