6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. Žalmy 55:6 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.
17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!
19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.