25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. Žalmy 78:25 26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.