1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.
3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: "Zpět, synové Adamovi!"
4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.
8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?
12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.