9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, Žalmy 102:9 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
23 až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.