Přísloví, kapitola 7
1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. Přísloví 7:1 2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
14 "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.