25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. Přísloví 16:25 26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
Přísloví, kapitola 17
1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.