BibleOne

23 Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.

24 Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky.

25 Vždyť kdo jídal a dopřál si víc než já?

26 Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;

6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.