7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. Kazatel 4:7
8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. "Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?" Také to je pomíjivost a úmorná lopota.
9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.
10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.
11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?
12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.
14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.
15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.
16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
Kazatel, kapitola 5
1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.
2 Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.
3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!
4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.