BibleOne

7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.

10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.

11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.

12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.

13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.

14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.

2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.

3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.

4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.

5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.

6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.