8 Silnice jsou liduprázdné, pocestní přestali chodit. Smlouva se porušuje, města jsou v nevážnosti, člověk nemá cenu.
9 Truchlí, chřadne země, zahanben je Libanón a vadne. Šáron podobá se pustině, Bášan i Karmel shazují listí.
10 "Nyní povstanu," praví Hospodin, "nyní se vyvýším, nyní se zvednu!"
11 Obtěžkáte senem, porodíte slámu. Váš dech je oheň a pozře vás.
12 Národy budou vypalovány jako vápno, jako posekané trní vzplanou v ohni.
13 Slyšte, vzdálení, co činím, poznejte, blízcí, mou bohatýrskou sílu!
14 Hříšníci na Sijónu dostali strach, rouhačů se zmocnilo úzkostné chvění: Kdo z nás může pobývat u sžírajícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčného žáru?
15 Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu,
16 ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále.
17 Tvoje oči uzří krále v jeho kráse, spatří zemi rozprostírající se do dálky.
18 Tvé srdce bude rozjímat o někdejší hrůze: Kde je ten, kdo předpisoval daně? Kde je výběrčí? Kde ten, kdo počítával věže?