2 "Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.
3 Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův."
4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.
5 Toto praví Hospodin: "Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.
6 Neptali se: »Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.«
7 Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskrvnili, moje dědictví jste zohavili.
8 Kněží se nezeptali: »Kde je Hospodin?« Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.
9 Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů.
10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.
11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.
12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.
13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží."
14 "Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí?