BibleOne

1 Kéž bych měl na poušti místo, kde mohou pocestní přenocovat. Mám opustit svůj lid a odejít od nich? Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných.

2 "Napínají svůj jazyk jako luk, klamem, a ne pravdou se zmocňují země. Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův.

3 Střezte se svého druha, na žádného bratra nespoléhejte, neboť každý bratr je samý úskok a každý druh utrhá, kudy chodí.

4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.

5 Bydlíš uprostřed lsti; ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův."

6 Proto praví Hospodin zástupů toto: "Hle, bude je tříbit a budu zkoumat, jak bych měl naložit s dcerou svého lidu.

7 Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk, jejich ústa mluví lstivě. S bližním mluví o pokoji, ale ve svém nitru strojí úklady.

8 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?

9 Běduji a pláči nad horami, nad stepními pastvinami pěji žalozpěv, že byly vypáleny; už jimi nikdo neprochází, ani bečení stád není slyšet. Od nebeského ptactva až po dobytek se všechno vyplašilo a odtáhlo.

10 Z Jeruzaléma učiním hromadu kamení, domov šakalů, a z judských měst zpustošený kraj bez obyvatel."

11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval, co k němu promluvila Hospodinova ústa? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází?

12 Hospodin praví: "Poněvadž opustili můj zákon, který jsem jim předložil, neposlouchali mě a jím se neřídili,

13 ale v zarputilosti svého srdce chodili za baaly, jak je tomu naučili jejich otcové,"

14 proto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, toto: "Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a napojím je otrávenou vodou,