BibleOne

18 Jejich srdce úpí k Panovníku; hradbo sijónské dcery, prolévej slzy potokem ve dne i v noci, neochabuj v pláči, nedopřej svým očím klidu.

19 Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek, vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka. Zvedej k němu své dlaně za život svých pacholátek, zkomírajících hladem na každém nároží.

20 Pohleď, Hospodine, popatř, s kým jsi kdy tak naložil! Což mají ženy jíst svůj plod, pacholátka, jež hýčkají? Což v Panovníkově svatyni má být vražděn kněz a prorok?

21 Na zemi po ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji junáci padli mečem. Zahubil jsi je v den svého hněvu, pobíjel jsi bez soucitu.

22 Voláš jako ke dni slavnostního shromáždění z okolí ty, jichž se děsím, takže v den Hospodinova hněvu nebude nikdo, kdo by vyvázl a přežil. Těm, jež jsem hýčkala a vychovala, připravil můj nepřítel konec.

1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.

2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.

3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.

4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.

5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.

6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.

7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.

8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.

9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.