BibleOne

22 Jejich tváře se svým vzhledem a znaky podobaly těm, které jsem viděl při průplavu Kebaru. Každý se ubíral přímo před sebe.

1 Tu mě duch zvedl a přenesl k východní bráně Hospodinova domu, obrácené k východu. A hle, u vchodu do brány dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, velmože lidu.

2 Hospodin mi řekl: "Lidský synu, to jsou ti muži, kteří vymýšlejí ničemnosti a dávají v tomto městě zlou radu.

3 Říkají: »Nestavějte v blízké době domy. Město je hrnec a my jsme maso«.

4 Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu!"

5 Duch Hospodinův se na mne snesl a Hospodin mi poručil: "Řekni: Toto praví Hospodin: Takto jste mluvili, dome izraelský, a já vím, co vstoupilo do vašeho ducha.

6 Rozmnožili jste počet skolených v tomto městě, naplnili jste skolenými jeho ulice."

7 Proto praví Panovník Hospodin toto: "Skolení, které jste v něm pohodili, jsou maso a město je hrnec; vás však z jeho středu vyvedu.

8 Bojíte se meče a já na vás meč uvedu, je výrok Panovníka Hospodina.

9 Vyvedu vás z města, ale vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám soudy.

10 Padnete mečem na izraelském pomezí. Budu vás soudit, i poznáte, že já jsem Hospodin.

11 Město se vám nestane hrncem a vy v něm nebudete masem. Budu vás soudit na izraelském pomezí.

12 I poznáte, že já jsem Hospodin, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jeho řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás."

13 I stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář a mocným hlasem jsem úpěl: "Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?"