9 Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi. Jóel 1:9
10 Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej.
11 Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar.
12 Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.
13 Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře, vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha, neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb.
14 Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpěte k Hospodinu.
15 Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího.
16 Což nám není přímo před očima odtržen pokrm, od domu našeho Boha radost a jásot?
17 Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo.
18 Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.
20 Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.
Jóel, kapitola 2
1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko
2 den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit na horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3 Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.