9 Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. Abakuk 1:9
10 Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
15 On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
16 Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
17 Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?
Abakuk, kapitola 2
1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
2 Hospodin mi odpověděl, řekl: "Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
3 Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá."
4 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
5 Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.