BibleOne

4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?

5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,

6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.´

7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?

9 A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: `Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.´

10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

11 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.

12 Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění.

13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.

14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.

15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.

16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.

17 Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!