27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Římanům 3:27 🔗 28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Římanům, kapitola 4
1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´
4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
7 `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´
10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.