5 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti. Římanům 7:5
6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš!´
8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
14 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.