1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Židům 2:1
2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.
5 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,
6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: `Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
7 Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,
8 všecko jsi podrobil pod jeho nohy.´ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.
9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.
10 Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.
11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:
12 `Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.´
13 A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´
14 Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla,
15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.