7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; Jakubův 1:7 8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
9 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení
10 a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:
11 vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří!
17 `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.