26 Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi. Deuteronomium 32:26 27 Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí, že řeknou: »Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.«"
28 Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět.
29 Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí.
30 Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen?
31 Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé.
32 Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka.
33 Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed.
34 "Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích?
35 Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno."
36 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným.
37 Tu řekne: "Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli?
38 Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší!
39 Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky.
40 Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky!