BibleOne

21 Tupil Izraele, a Jónatan, syn Šimeáje, bratra Davidova, ho ubil.

22 Tito čtyři pocházeli z obrů v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho služebníků.

1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.

2 Pravil: "Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,

3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!

4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.

5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,

6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.

9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.

10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.

11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.

12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.