34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach. Jób 9:34 35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Jób, kapitola 10
1 Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
3 K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
4 Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
5 Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
6 že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
7 Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.
9 Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.
10 Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?
11 Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,
12 nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.
13 Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :