12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. Jób 14:12 13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."
Jób, kapitola 15
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 "Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu?
3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí?
4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ.