17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. Jób 19:17 18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
Jób, kapitola 20
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.