BibleOne

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.

3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.

4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,

5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?

6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,

7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«

8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.

9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.

10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.

11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.

12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,

13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,

14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.