23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti. Jób 29:23 24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.
25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.
Jób, kapitola 30
1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,