37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu. Jób 31:37
38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
Jób, kapitola 32
1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.