17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy, Jób 41:17 18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
Jób, kapitola 42
1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
2 "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.