5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; Žalmy 102:5 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,