9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. Žalmy 104:9 10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.