BibleOne

27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.

28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:

29 "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."

30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

2 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

3 Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

4 Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

6 Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

7 Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

8 Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

9 Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.