14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. Kazatel 5:14
15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?
16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!
17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.
18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.
19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.
Kazatel, kapitola 6
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:
2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;
5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.
6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?
7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.
8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?
9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.